Žižkův sbor v Červeném Kostelci

Ještě během měsíců července a srpna roku 1920 byla v Červeném Kostelci svolána dvě veřejná shromáždění lidu, jejichž hlavním cílem bylo ustanovení nové náboženské obce. K tomu došlo 26.září 1920 v sále hotelu „U Chrásků“, kde se poprvé sešla valná hromada nové náboženské obce. Slavnostnímu aktu předcházela bohoslužba, kterou v českém jazyce sloužil bratr farář Kuřík z Jaroměře. Dne 13. října pak nastoupil do obce stálý farář Hynek Z. Široký, původně katolický kaplan v Nechanicích. S jeho příchodem začal v obci opravdový náboženský život. Původních 51 členů se koncem roku 1921 rozrostlo na 3500, přičemž 1700 členů bylo přímo z Kostelce.

Nová náboženská obec však neměla hned od začátku bohoslužebný prostor. První bohoslužebná shromáždění i praktické porady se tak konaly v chalupě bratra Šrejtra v Horním Kostelci č.p. 167. Později se místní věřící začali scházet ve třídě místní obecní chlapecké školy v Šupichově domě č.p. 298. Do třídy se ale vzrůstající počty věřících nemohly vejít, a proto mnozí poslouchali bohoslužby otevřenými okny přímo z ulice. Stísněné podmínky přinutili členy obce hledat důstojnější a prostornější objekt. Nabízela se místní hřbitovní kaple, která však byla ve vlastnictví Katolické církve. Dne 28.října 1920 se vydal bratr farář Široký se členy rady starších na katolickou faru, aby zde vyjednal převzetí kaple. Na faru ale nebyli vpuštěni, a tak členové obce zabrali kapli svévolně. Vyrobili nový zámek a na velikonoce roku 1921 zde sloužili první bohoslužbu. Katoličtí bratři však požadovali kapli zpět a celý spor se vyhrotil 21.května, kdy se před kaplí strhla rvačka mezi katolíky a čechoslováky. Spor se pak po vychladnutí hlav aktérů řešil úředně. Tyto „boje o kostely“ byly v této době běžné v celé republice. V očích katolické církve bylo reformní snažení československé církve vnímáno jako heretická zrada a tudíž katolíci odmítali Cčs. uznat, natož jim poskytovat pomoc. Až o mnoho let později došlo k relativnímu usmíření a obě církve dnes mají otevřené ekumenické vztahy. Tento horký spor o místní kapli je také důkazem nového duchovního zápalu, který přinesla svobodná republika nejen tomuto kraji. Počátky a spory Urputná snaha Cčs. získat hřbitovní kapli skončila neúspěšně. Soud celkem oprávněně rozhodl, že násilím zabraná kaple musí být vrácena Římsko-katolické církvi. Přesto nebyl důvod ke smutku. Tehdejší prvorepublikový parlament, takzvané Národní shromáždění, rozhodl o plošné dotaci na stavbu sborů Cčs. Na plánovaný sbor v Červeném Kostelci byla zaslíbená částka 70 000 Kč. Dnes by taková částka nestačila ani na opravu střechy, tehdy ale mohla stačit ke koupi slušného domu, i když jen přízemního.

Obec tak zakoupila dům č.p. 305 v Jakubské ulici (dnes Manželů Burdychových). Bývalý objekt tkalcovského družstva byl upraven k bohoslužebným účelům a následně vysvěcen biskupem Brynychem. Jelikož nebylo možné umístit na objekt zvon, byla zřízena alespoň provizorní zvonice pod hřbitovem v zahradě pana Eisenmanna, zjevně tolerantního žida. Po romantických počátcích náboženské obce přišla na řadu všední realita, a s ní také provozní problémy. Rozdílné názory na hospodaření a finance obce mezi duchovním a členy obce nakonec vedly k odchodu bratra faráře Širokého do Kolína. Koncem roku 1921 tak k obvyklým starostem přibyla místním i starost největší, sehnat nového faráře. Duchovních byl v této době ještě velký nedostatek, přesto se Kosteleckým podařilo, aby tradiční „půlnoční“ již sloužil nový farář. Stal se jím bratr Václav Zeman, dříve katecheta na Slovensku. I pro něho však bylo těžké shodnout se s obcí v názorech na hospodaření. Spor se pak vyhrotil natolik, že bratr farář Zeman opustil Kostelec bez rozloučení 15.září 1923. Obec tak byla v krátké době již podruhé bez duchovního. Kostelecké „čechoslováky“ to zřejmě přimělo k určitému zpytování svědomí, což nakonec vedlo k prosbě, zda-li by se mohl vrátit bratr farář Široký. Lze si docela domyslet, že toto pozvání bylo doprovázeno i příslibem, že „už budou na pana faráře hodnější“. Podobné spory byly v počátcích církve docela časté. Nově vznikající Církev Československá se v souladu s politickým utvářením státu rozhodla přijmout myšlenku demokracie a aplikovat ji do svých řad. Takovéto odvážné zavádění demokracie do církevní organizace bylo naprostou novinkou a bylo jasné, že veškeré „mouchy“ se vychytají až v praxi. Stejně tomu bylo i v případě Kostelecké náboženské obce. Diecézní rada se z praktických sporů v obci poučila a novými předpisy jasně vymezila pravomoci duchovního i rady starších. Ta se měla od nynějška starat o bohoslužebnou místnost, zpěv, hudbu a vedení divadelního souboru, později pak i o organizaci přednášek pro dospělé a mládež. Vše ostatní spadalo do „duchovenských“ kompetencí faráře.