Rod erbu zlatého třmene a osud hradu Vízmburk

Post date: 29.6.2014 9:50:04

Dávná historie našeho regionu je spojována s několika málo šlechtickými rody, které se zasloužili o úspěšnou kolonizaci této oblasti. Sporadické osídlení se v této oblasti a zejména v oblasti severně od České Skalice nacházelo zřejmě již v období pravěku. Nicméně systematické osidlování zdejší krajiny lze vysledovat až v období středověku přibližně od první poloviny 13. století. Zásluhu na těchto snahách měla zejména přemyslovská politika, snažící se využít příhraničního hvozdu a těžko prostupných hřebenů místních hor jako přirozené hranice státu. Na celé kolonizaci této oblasti se podílely šlechtické rody, církev i samotný český král. A jak již bývá zvykem, tak pro samotnou kolonizaci byly důležité toky místních řek, a to řeky Úpy a Metuje, které vytvářely jakési cesty do nitra nehostinné krajiny. Ruku v ruce s postupem osídlování docházelo k postupné přeměně místní krajiny, odlesňování ploch, odstranění porostu, odvodnění podmáčených a bažinatých oblastí a přeměňování oblastí v pole a pastviny. Vznikaly osady v nichž docházelo k postupnému rozvoji řemesel, měst a sídelních míst. Jak již bylo zmíněno výše, na místní kolonizaci se podílela šlechta, samotný král i církev. Církev byla především představována břevnovskými benediktiny, kterým Přemysl Otakar I. roku 1213 připsal polický újezd a kteří v následujícím období kolem poloviny 13. století založili i Broumov a rozvíjeli právě osídlování v této oblasti. Horní tok řeky Úpy byl zase doménou rodu Švábeniců, kteří zde okolo roku 1230 založili město Úpa a následně přesídlují do města Trutnova, které zakládají kolonisté z Německa. Na sklonku 13. století však moc rodu Švábeniců slábne a jejich majetky a výsady se dostávají pod královskou korunu. Na osídlování oblasti Náchodska se podílí zase významnou měrou rod Načeradiců, jejichž sídlem byl Náchod, který někdy ve druhé polovině 13. století založil Hron z Náchoda, příslušník tohoto rodu. Nemalou část území však kolonizoval tajemný rod erbu zlatého třmene. V polovině 13. století daroval král oblast kolem středního a dolního toku řeky Úpy a horního toku řeky Metuje neznámému příslušníkovi rodu erbu zlatého třmene. Tento název je užíván s ohledem na skutečnost, že neznáme přesný název tohoto rodu a jeho předchozí historii a pro jeho název byla zvolena podoba jejich erbu v podobě zlatého třmene vyobrazeného na modrém poli. Tento rod, obestřený tajemstvím svého vzniku, začal své působení v oblasti Skalice, kdy právě Petr ze Skalice je prvním doložitelným držitelem panství.Jednalo se o skutečně rozsáhlé území. Velký počet příslušníků - potomků tohoto rodu však měl za následek jeho postupné rozdělování a rozmělňování celistvosti území. Toto rozsáhlé území bylo záhy rozděleno mezi bratry Petra, Rubína a Bohuše a vznikla tak tři menší panství se svými samostatnými hrady a tržními městečky.

Rubínovi připadla oblast Adršpašsko-teplických skal, který zde nechal vystavět hrad Střmen. V dochované listině z roku 1255 je Rubín uváděn jako soused majetků břevnovského kláštera. Hrad Střmen, který je s Rubínovým působením spojován, se v písemných pramenech objevuje až v polovině 14 století. Rubín i jeho potomci si ponechávali původní predikát ze Skalice. O stragegickém významu Rubínova území svědčí i následný zájem Jana Lucemburského, který zde nechal budovat u obce Adršpach hrad, jako další základnu pro jeho politický a vojenský vliv v této oblasti na hranicích se Slezskem. On také získal následně i do svého držení hrad Střmen a o významu těchto hradů svědčí i fakt, že se objevují v zákoníku Maiestas Carolina jako tzv. nezcizitelné královské hrady.

Bohušovi připadla území při toku Dřevíče a tento si za své panství zvolil hrad u Stárkova. Petrovo území se nacházelo na povodí řeky Úpy a směřovalo až po Jestřebí hory. První zmínky o jeho území se vztahují k roku 1260, kdy patrně došlo k získání území od Petra. Centrem kolonizace této oblasti se stává Zámecký kopec u Stárkova. Hrad Stárkov měl zřejmě podobu kolonizačního provizoria a tento Bohušův hrad ztrácí význam ve 14. století a centrum se přesouvá na stárkovskou tvrz.

Petr ze Skalice si ponechal území na dolním a středním toku Úpy. Postupem doby se však i toto území začalo dělit, a to když si jej rozdělili Petrovi synové Tas a Sezema. Tas si vystavěl hrad Vízmburk (první zmínka o hradu 1279), Sezema pak Červenou Horu (první zmínka o hradu 1291). Poslední velké dělení jejich panství pak přestavovalo dělení panství Sezemy, který jej rozdělil mezi své syny - část zahrnující Sezemův hrad na Červené Hoře si ponechal syn nám neznámého jména a druhý syn jménem Albert si ponechal jižní část panství, kde nechal vystavět Rýzmburk (první zmínka o hradu 1319) a založil trhovou osadu Žernov. Hrad Rýzmburk v současnosti představuje zříceninu hradu na skalnatém svahu nad řekou Úpou. Potomci Alberta z Rýzmburka drželi tento hrad až do husitských válek, během nich je pak získal Vilém z Talmberka a připojil celé rýzmburské panství k náchodskému. Poté hrad pustl a roku 1638 byl vypleněn císařskými vojsky a následně vyhořel. Ke konci 17. století a počátkem 18. století pak “sloužil” jako zdroj pro kamení a další stavební materiál pro okolní vesnický lid a následně i stavbu zámku v Ratibořicích. Hrad Červená Hora nacházející se na vysokém ostrohu poblíž stejnojmenné obce se dále pak zmiňuje v letech 1326-1365, kdy jej držel Mikuláš Pískle z Rotenburku, následně připadl pánům z Jenštejna a roku 1393 byl prodán pánům z Náchoda. Husitské hnutí se však stalo hradu osudné a hrad byl pobořen a vypálen

Hrad Vízmburk je zřejmě nejvýznamnější památkou dokládající počátky osídlování oblasti podél řeky Úpy. Hrad se nachází na ostrohu nad řekou Úpou nad současnou obcí Havlovice. Vznik a existence hradu je spojována s osobou Tasa z Vízmburka, který je zřejmě i nejvýznamnější osobností tohoto rodu zlatého třmene Z kroniky tak řečeného Dalimila se o něm dovídáme, že vedl urputné boje s braniborskými vojsky, která vtrhla do Čech pod vedením markraběte Oty Braniborského po smrti českýho krále Přemysla Otakara II. (roku 1278). Nalézáme o něm zmínku v roce 1289, kdy je členem družiny krále Václava II. a také víme, že před rokem 1295 úspěšně zastával úřad zemkého hejtmana v Krakově a později i na dalších místech v Polsku. Roku 1303 se stal královským podkomořím v Čechách a zastával tak jednu z významných funkcí v českém království. Roku 1304 byl však zavražděn Janem Vlkem v Praze na Zbraslavi, poté co Jan Vlk neúspěšně žádal o napravení křivdy na jeho majetku panem Tasem i u samotného krále. Po smrti Tasa z Vízmburka v roce 1304 byl majetek převeden na jeho syna Jaroše, který jej ale následně odprodal. Ha hradě se začali střídat majitelé, kolem roku 1330 se majiteli stávají páni z Dubé, kteří jej následně kolem roku 1447 odprodali (poslední majitel Jiří z Dubé) koalici slezských a lužických měst. Ta ho bohužel spolu s dalšími hrady (Adršpach, Střmen apod.) nechala zbořit v zájmu ochrany svého území před loupeživými výpady do Slezska a Lužice.

Současná historie hradu je spojována s rokem 1972, kdy zde byl zahájen archeologický výzkum prováděný PhDr. Antonínem Hejnou, CSc., a který se protáhl na dlouhých 13 let. V současnosti se o hrad Vízmburk stará Sdružení pro Vízmburk, o.s., které na jaře 2013 zahájilo přípravné práce na zahájení stavebních obnovovacích prací: vyčištění nádvoří a studny, zavezení východních místností do úrovně podlah a opětovné vytvoření kanalizačního systému ven z hradu. V létě 2013 pak Sdružení pro Vízmburk zahájilo výměnu střechy na západním paláci. V letošním roce bude snahou pokračovat v realizaci smělého plánu postupné zastřešení hradu Vízmburk. Cílem prací v roce 2014 je i vyzdění věže hradu do výšky 2,5 – 4m dle projektu. I z tohoto důvodu o.s. vyhlásilo veřejnou sbírku “Daruj stovku” sloužící k získání finančních prostředků na obnovu hradu Vízmburk. Historii tohoto rodu nám zdárně ukazuje vytvořená naučná stezka Po stopách erbu zlatého třmene, ktrá vám dá poznat zapomenutou historii, umožní vám prozkoumat malebné údolí řeky Úpy a objevit romantické zříceniny a skoro zapomenutá tvrziště.

autor: Ing. Roman Kejzlar (TIC Červený Kostelec)