Jestřebí hory – hornictví a turistika

Jestřebí hory, kterým se kdysi také říkalo Hory Svatoňovské, Petrovické, Rtyňské či Uhelné, německy také Hexensteingebirge či Falkengebirge, a které se dodnes po „čapkovsku“ lidově nazývají Brendy (pro Paseky a jejich okolí), jsou pověstné výskytem černého uhlí. Historie oblasti Jestřebích hor a rozvoje místních měst, městeček a vesniček tak byla úzce spojena po více jak čtyři století právě s rozvojem dolování uhlí a havířského řemesla. První nález černého uhlí v oblasti Jestřebích hor dokládá trutnovská kronika Simona Hüttela, sepsaná v letech 1578 až 1601. K tomuto historickému objemu došlo 22. června 1590 po průtrži mračen u Markoušovic. Následně dochází k rozvoji dolování černého uhlí a vzniká celá řada důlních děl, rozvíjí se místní infrastruktura a dochází k rozvoji i dalších navazujících činností v celém širokém regionu. Právě činnosti spojené s dolování černého uhlí a dalších nerostů byly v hluboké minulosti regionu nositelem rozvoje oblasti. Po ukončení těžby černého uhlí v roce 1994 zůstalo v podzemí Jestřebích hor více jak 29 tisíc překopů (štol a chodeb ražených v kameni), 11 tisíc chodeb ve slojích a 1561 m jam, což je téměř 41 km přístupných důlních děl. Nikdo však už asi nespočítá kilometry všech ostatních historických šachtic a chodeb, které od samého počátku hornictví vyrazili staří havíři na své cestě za černým zlatem.

Havířina však zanechala v místní lidové kultuře i svůj další historický otisk. Neodmyslitelnou součástí života havířů totiž byly také nejrůznější permonické legendy a tak lze říci, že Jestřebí hory jsou i rájem nejrůznějších permoníků, důlních duchů a skřítků, prostě je to i království permoníků. Na horách a zvláště pak v jejich nitru se to prý kdysi hemžilo permoníky, kteří společně s vodníky, čerty, ježibabami a jinými strašidly a nadpřirozenými bytostmi byly neodmyslitelnou součástí kultury našich předků. K samotným legendám o „perkajstech“ – jak se permoníkům říkalo podle původního německého pojmenování „Berggeist“ (horský duch) – nejvíce přispívalo samotné důlní prostředí. Havíři se setkávali s nejrůznějšími rachotivými zvuky, tajemně světélkující výdřevou, duněním parních rozvodů a světelnými odlesky od olejových kahanů nebo důlní vody. Podle nejrůznějších pověstí se tak ve tmě třpytila očka přítomných permoníků, ozývaly se kroky permoníků procházejících se po tmavých chodbách a hlídající bohatství hor.

A tak se můžeme setkat s povídkami, jako je ta o nehodě ve štole Sv. Eustacha a o hornických perlách. Ta vypráví o neštěstí při ražbě štoly a o tom, jak celé neštěstí mrzelo i místního permoníka, který jinak chlapům škodil, kde jen mohl. Jeho lítost byla tak veliká, že z hornických slz nadělal plno třpytivých perel, které pak místní děti nacházely na mýtině u Eustachovy štoly. Jinde zase narazíte na pověst o permoníku Hejcukovi, který dal na Adamově štole za vyučenou havíři Brejtrovi, když si v jámě po probdělé noci a po jistě nejednom loku třezalkové kořalky „ustlal na forotě“ (jak se místně říkalo, když si místo práce havíř v jámě ustlal). Někdy se dokonce zjevilo i více permoníků a tak mám i pověst vypráví o tom, jak se permoníci z Kozince poprali s Jestřebským hastrmanem. Kdo ví co je na všech těchto povídkách a pověstech pravdy, ale co kdyby… Jak již bylo výše uvedeno, po ukončení těžby v roce 1994, zůstalo v celém regionu velké množství odkazů na několik století probíhající důlní činnost. Na tyto odkazy minulé doby proto narazíme při našich výletech po celých Jestřebích horách. Jednotlivá města jsou navíc hrdá na tuto svou kapitolu historie a tak Jako odkaz na tuto dobu existuje i několik turistických okruhů, které vedou po jednotlivých dílech této havířské doby. V neposlední řadě také dochází i k částečné obnově historických artefaktů, jejímž příkladem může být i otevření zrekonstruovaného vstupního portálu dědičné štoly Kateřina v Malých Svatoňovicích v roce 2011. Procházka po historických odkazech těžby uhlí v oblastí Jestřebích hor se dá navíc velice úspěšně spojit s pohybem v překrásné přírodě a nádhernými výhledy v podhorské krajině.

Téměř celá oblast Jestřebích hor byla národnostně německá a na samé česko-německé jazykové hranici. Z toho také vyplývají mnohé ještě doznívající místopisné názvy. Nejvyšší vrchol hor (Žaltman - 739,5 m.n.m.) byl v minulosti také nazýván Hexenstein, ale také někdy Belveder nebo i Výhled. Naopak jménem Žaltman se někdy nazývalo dokonce i celé pohoří, i když původní název je Jestřebí hory (z německého Falgengebirge). Žaltman bylo historicky, dnes již zaniklé, tržiště mezi Petrovicemi a Radvanicemi, kde se konaly trhy hlavně mezi Čechy a Němci. Název Paseka (Brenden) dávali Němci severozápadnímu vrcholu. Pozdější název Paseka pak přešel na nynější osadu, přičemž samotný název vychází z doby, kdy byly lesy vypalovány a tím vznikaly paseky. Také hostinec (nynější Jestřebí bouda) se původně jmenoval Na Pasece a teprve pozdější majitel ji přejmenoval na Waldbaude – Lesní bouda. Tento název se však po druhé světové válce neujal a místně se zde říkalo „U Řehačky“ s upřesněním „Na Brendách“. Současný název Jestřebí bouda pak pochází od správců – turistů Sparty Úpice, kteří boudu převzali do správy v roce 1963. Jestřebí bouda byla do dnešní podoby přestavěna v letech 1929 – 1930, jak o tom svědčí i nápis na terase u hlavního vchodu a je ideálním východiskem pro výlety po Jestřebích horách, přičemž slouží i jako turistická ubytovna a o víkendech je zde v provozu i bufet.

Z vrcholů Jestřebích hor jsou nádherné výhledy na Krkonoše, Rýchory, Vraní hory, Soví a Javoří hory, Teplicko-adršpašské skály, Broumovské stěny, Úpicko, Hronovsko i Červenokostelecko. Při troše štěstí pak může návštěvník Jestřebích hor spatřit i Orlické hory, Kralický Sněžník, Zvíčinu, Kumburk a Trosky. Svou polohou v centrální části Kladského pomezí probíhající od východu k západu jsou pak Jestřebí hory vhodným místem výletů z nejrůznějších směrů Kladského pomezí a nabízejí řadu zajímavých alternativ trávení volného času.

Přijměte tedy i Vy naše pozvání do letních Jestřebích hor.

(text: Ing. R. Kejzlar s využitím knihy Václava Jiráska, O dolování černého uhlí v oblasti Malých Svatoňovic na Jestřebích horách)