650. výročí první zmínky o Červeném Kostelci 

Znak ČK 650 let
Jsou města, která znají přesnou dobu svého vzniku. Červený Kostelec k nim nepatří. Naopak, patří do velké skupiny obcí, které si svůj vznik připomínají podle nejstarší písemné zprávy bezpečně ověřující jejich existenci. V případě Červeného Kostelce je to zmínka v konfirmační knize pražské diecéze ze dne 22.srpna 1362, kde je stvrzeno ustavení faráře Heřmana na kostelecké faře patronem kostela červenohorským panem Mikulášem Písklem. Kdy byl kostel postaven, není známo, jisté však je to, že to bylo před tímto datem, což ostatně dokládá i fakt, že před rokem 1361 byl plebánem v Kostelci plebán Otmar.

Vznik Kostelce nepochybně souvisel a byl součástí kolonizace území mezi Úpou a Metují, která v našem případě postupovala od Skalice proti proudu řeky Úpy zásluhou příslušníků „ rodu erbu třmene“, jehož první členové se usadili ve Skalici snad už na počátku 13.století. Prvním známým příslušníkem tohoto rodu byl Sezema za Skalice, který měl tři syny. Jeden z nich, Petr ze Skalice zřejmě začal kolonizovat území kolem Úpy včetně povodí potoka Olešnice a rtyňsko-svatoňovické kotliny. Důležitou součástí kolonizace bylo založení hradů na středním toku Úpy, nejprve Vízmburku a Červené Hory, o něco později pak i Rýzmburku. Petr ze Skalice měl dva syny Sezemu a Tasa, kteří si po smrti svého otce oblast rozdělili: Hrad Červenou Horu si podržel Sezema, Vízmburk Tas. Kostelec byl součástí červenohorského panství, po zboření hradu Červená Hora husity většina červenohorského panství včetně Kostelce připadla panství vízmburskému.

Náměstí T:G.M. v Červeném Kostelci
A jak se „kulaté“ výročí města slavilo v nedávné minulosti? V roce 1962 se doslova nic nedělo. Jedině okrajově bylo 600. výročí první písemné zmínky o Kostelci připomenuto v souvislosti s odhalením pomníku Boženy Němcové ve Smetanových sadech a se znovuotevřením Domku Boženy Němcové. Jinak tomu bylo v roce 1987 při 625. výročí. K pořadu nazvanému „Kraj blízký mému srdci“ dne 11.června se sešli občané města v divadle, aby vyslechli bohaté pásmo dětí našich škol a zejména procítěný projev našeho slavného rodáka herce Martina Růžka, který v závěru svého vystoupení přednesl báseň paní Anny Rusové. Muzeum Boženy Němcové a Textilní muzeum v České Skalici uspořádaly v Domku Boženy Němcové několik vzdělávacích akcí k tomuto výročí i k 150. výročí pobytu Boženy Němcové v našem městě. Tato výročí se dostala i na stránky regionálního tisku.

Leč vraťme se k raným osudům naší obce. Z toho, co bylo napsáno, vyplývá, že v roce 1362 zde nepochybně už vesnice či městečko Kostelec existovala stejně jako některé vesnice okolní jako Olešnice, Stolín, Všeliby, Červená Hora a Zábrodí. Obyvatelstvo těchto vesnic bylo veskrze zemědělské včetně Kostelce a předpokládá se, že bylo převážně české národnosti ( probíhala zde tzv. česká kolonizace na rozdíl od německé kolonizace Broumovska). I když nemáme spolehlivé zprávy, předpokládáme, že kolonizace provázela budování hradů na Úpě nebo je těsně následovala. Počátky Kostelce bychom tak mohli klást do období přelomu 13. a 14.století, v nejlepším případě ještě o něco dříve. Od okolních vsí se Kostelec odlišoval existencí kostela s farou a zemanské tvrze se svobodnickým statkem. Ještě jedna významná okolnost zvyšovala význam Kostelce, totiž jeho poloha na křižovatce důležité cesty z Trutnova do Náchoda a cesty ze Skalice do Stárkova a Teplic.

Po zničení hradu Červená Hora připadl Kostelec na bezmála sto let pod panství vízmburské až celé toto zboží se dvaceti vesnicemi a městečky Úpicí a Kostelcem bylo mezi léty 1516 – 1519 prodáno majiteli náchodského panství Janu Špetlovi z Janova a na Náchodě.

Kostelec byl převážně zemědělskou obcí, zemědělsky využívány byly plochy u lesa Lána a později i výše položená pole směrem ke Končinám. Jih obce byl lemován souvislým lesem, na soutoku potoka Olešnice s kosteleckým potokem byl rozsáhlý močál, na němž velmi brzy vznikl rybník Rybčina. Život poddaných sedláků ještě více znesnadňovala častá válečná tažení v dobách husitských i po nich a také požáry, které mnohdy sežehly značnou část městečka. Osudným byl požár v roce 1591, který prakticky zničil celý střed městečka i s kostelem a při němž shořely i všechny historické dokumenty a listiny. Jediná cínová křtitelnice z roku 1555 byla zachráněna a stala se tak nejstarší hmotnou památkou města až do dnešních dnů.

Brzy po této pohromě přišla další rána v podobě třicetileté války. Její důsledky byly jak materiální, tak i morální. Pokračovala stagnace počtu obyvatel, který se blížil pouhým dvěma stovkám. Práce na opravě požárem poškozeného kostela byly zastaveny, kostel se stal filiálním k náchodskému kostelu sv.Vavřince. Kamenný kostel byl postaven až v roce 1668, samostatná fara byla obnovena teprve v roce 1709. Městys dostal v roce 1680 právo užívat vlastní pečeť se základními rysy současného městského znaku. Postavení nového barokního kostela v letech 1744 – 1754 korunovalo toto období vzestupu městečka. Stále to však byla takřka výhradně zemědělská obec, kde i řemeslníci (krejčí, ševci, kupci) byli zároveň i zemědělci. Přírůstek obyvatelstva byl velmi pozvolný, počet zemědělských usedlostí stagnoval.

Domek B. Němcové v Červeném Kostelci
A tak první rozhodující změna v životě městečka přišla s rozšířením pěstování lnu a jeho zpracování formou domácí práce. Tak docházelo k postupnému narušování tradičních feudálních vztahů a k pronikání nových kapitalistických vztahů. Náš kraj se na této přeměně podílel hlavně ve dvou odvětvích lidské činnosti – v textilní výrobě a v těžbě uhlí. A tak se zejména textilní výroba stala tím osudovým krokem, který způsobil převratný rozvoj města zejména ve druhé polovině 19.století a v první polovině 20.století.

Rozvoj průmyslu a drobného podnikání si vynutil řadu dalších opatření ekonomického rázu. Hlavním impulzem v oblasti dopravy bylo postavení železniční trati Pardubice – Liberec a odbočky z Jaroměře do Malých Svatoňovic v roce 1859 a stavba okresních silnic po roce 1860 do Rtyně, Náchoda, Hronova a České Skalice. V roce 1861 byla u nás zřízena pošta, následoval telegraf (1879) a koncem století i telefon. Pro podnikatele bylo zvláště důležité založení prvního peněžního ústavu v obci, občanské záložny v roce 1862. Teprve v roce 1896 k ní přibyla i městská spořitelna. Od 50.let se začal dláždit střed města, později se objevily i první pouliční lucerny. Potřebám lidí přestal vyhovovat i hřbitov na bývalé Vackově zahradě zřízený v roce 1821 a proto byl v roce 1863 založen na novém místě hřbitov dnešní. Současně na něm byla v letech 1863 – 65 postavena hřbitovní kaple sv. Cyrila a Metoděje.

Od 60. let 19. století se začal prudce rozvíjet i společenský život města. Vznikaly nové spolky, jako byla samostatná kapela (1863), divadelní spolek (1864), spolek dobrovolných hasičů (1874) a Sokol (1884). Změnily se i sociální poměry ve městě, když nová početná skupina továrních dělníků začala probojovávat své oprávněné požadavky. Celkem poklidný život ve městě dostal nové impulzy rušného společenského života, v němž nechyběly ani stávky, demonstrace a národnostní boje. Po vzrušených týdnech „šestašedesáté války“ nepoznali naši předkové desítky let válku, zato světový konflikt v letech 1914 – 1918 způsobil i v našem městě nenahraditelné ztráty. Počet obyvatel poklesl o 659, z toho 111 mužů padlo ve válce. Vznik Československé republiky však znamenal nový podnět k rychlému rozvoji města.

Za dvacet let republiky se znásobila ekonomická síla města, byly postaveny nové a rozšířeny staré průmyslové podniky, vznikly další peněžní ústavy a oba „staré“ postavily své reprezentační budovy. Město postavilo několik obecních domů, novou chlapeckou školu, vydláždilo valnou část ulic a chodníků, vodovod a pouliční osvětlení a na místě vysušeného rybníka Rybčiny vznikla nová sportoviště a bytová zástavba. Jednotlivé spolky a organizace postavily divadlo, sokolovnu, Žižkův sbor, Lidový dům a plovárnu na Brodském. Obrovský rozmach prodělávala soukromá bytová výstavba, kde bylo za dvacet let postaveno téměř 350 domů. V letech první republiky došlo i k neobyčejnému rozvoji spolkového života a kulturního dění. Tento rozvoj byl zastaven druhou světovou válkou a okupací nacistickou mocí. Boj proti ní zaplatilo životem na 16 červenokosteleckých občanů.

A jak se 650. výročí města bude slavit v letošním roce 2012? Samozřejmostí bude několik tématických výstav, které budou probíhat ve výstavní síni města, v domku Boženy Němcové a v nově rekonstruované části Městské knihovny a které budou mapovat historii a současnost města s odkazy na významné osobnosti města. Pásmo nejrůznějších kulturně společenských programů bylo zahájeno v podstatě již na přelomu roku 2011-2012 a bude pokračovat průběžně během celého roku 2012 (např. Slavnostní příjezd pana Mikuláše z Červené Hory dne 25.5.2012, Galavečer k výročí dne 26.5.2012 apod.). Taktéž v průběhu červenokostelecké nejvýznamnější kulturní akce, jakou určitě bude 58. ročník Mezinárodního folklorního festivalu ve dnech 22.-26.8.2012, budou realizovány akce na připomenutí tohoto významného výročí města. Přijměte tedy pozvání do Červeného Kostelce a užijte si s námi letošní rok významného jubilea města.

(Ing. Roman Kejzlar s využitím textu Jiřího Šolce)